Uhlíková stopa – tedy součet skleníkových plynů, které člověk, firma nebo třeba výrobek vypustí – je jedním z hlavních ukazatelů zatížení životního prostředí. Individuální stopu si lze alespoň přibližně spočítat pomocí řady specializovaných kalkulaček.
Mezi velikostí uhlíkové stopy a dopady každého z nás na klima a jeho změny existuje přímá úměra. Čím větší je osobní stopa, tím vyšší je příspěvek ke změně klimatu. Ta spolu s úbytkem biodiverzity tvoří dva vůbec největší problémy v oblasti životního prostředí. Změnu klimatu (stále častěji se používá termín klimatický rozvrat) považuje řada vědců, ale třeba i zástupců bezpečnostních složek, za největší riziko, kterému lidstvo čelí a bude s rostoucí mírou čelit.
Uhlíková stopa jednotlivce tvoří emise, které vypouštíme přímo i za které zodpovídáme nepřímo. Příkladem první kategorie je spálení benzínu v osobním autě či kerosinu v letadle, nebo zemního plynu v kotli na vytápění domu. Stopu vytvoří také odpady, které skončí na skládce či ve spalovně, či chladiva používaná v klimatizacích uniklá do ovzduší. Všechny tyto položky osobní spotřeby můžeme poměrně snadno (pomocí tzv. emisních faktorů), převést na odpovídající emise skleníkových plynů. Například při spálení 1 litru benzínu se do ovzduší dostane 2,4 kg CO2 ekv. Podobně spálením 10 kg uhlí vznikne 16,5 kg CO2 ekv.
Součtem všech kategorií přímé stopy dostaneme celkovou přímou stopu spotřeby jednotlivce, tedy míru našeho vlivu na klima. Podstatnější je u většiny jednotlivců nepřímá stopa – ta odpovídá emisím, které byly uvolněny někde jinde, než se zrovna vyskytujeme, ale přesto za ně odpovídáme. Příkladem je spotřeba elektřiny či tepla v naší domácnosti. Emise skleníkových plynů vznikly v elektrárně či v teplárně, spalující uhlí či zemní plyn. Ale za část energie, kterou za rok či třeba za týden spotřebujeme, s ní spojené emise, odpovídáme my. Je proto součástí naší osobní stopy.
Dalším příkladem jsou nakupované služby či zboží. S výrobou nových aut, mobilů či ubytováním v hotelu je spojena uhlíková stopa. Tu dnes řada výrobců (u poskytovatelů služeb je to méně časté) zveřejňuje na svých webových stránkách. Můžeme tedy vybírat nejen podle ceny, ale i dopadu na klima – být uhlíkově náročnosti. Někteří výrobci směřují k tzv. uhlíkové neutralitě – snižují vlastní uhlíkovou stopu a zbylé emise kompenzují. Jejich produkty mají pak nejmenší dopad na klima. Offsetovat můžeme i let letadlem či cestu autem, i když primárním krokem by mělo být snižování emisí.
Jak snížit vlastní uhlíkovou stopu?
Může to být docela jednoduché. Kdykoliv v průběhu dne (týdne, roku…). A ať žijete kdekoliv. A vlastně i v jakémkoliv věku můžete sledovat a snižovat svojí uhlíkovou stopu. Níže uvádíme několik tipů pro jednoduché i složitější změny životního stylu, či návyků, které prospějí klimatu. Vycházíme z dostupných, vědecky ověřených dat o české spotřebě a jejím dopadu na klima.
Jako výchozí hodnotu pro dosažení „osobní udržitelné stopy“, můžeme vzít 1 tunu CO2 ekv. na osobu a rok. Toto množství skleníkových plynů na každého z nás odpovídá požadavku Pařížské klimatické dohody, aby oteplení planety nepřesáhlo 2 °C, ideálně 1,5°C. V současné době je průměrná velikost uhlíkové stopy spotřeby jednoho obyvatele České republiky cca 5000 Kg. Je tedy žádoucí ji snížit 5x.
Přehled možných kroků a výpočet jejich orientačního dopadu na klima zpracoval CI2 pro internetový portál iROZHLAS. Jednoduchý kalkulátor nabízí sedm možností:
- 2× týdně vynechám maso ze svého jídelníčku.
- Vynechám létání (služební i osobní cesty).
- Do práce budu jezdit veřejnou dopravou, nikoliv autem.
- Snížím teplotu vytápění svého domu/bytu o 1 °C.
- Začnu využívat „zelenou elektřinu“ vyrobenou z obnovitelných zdrojů.
- Budu třídit biologicky rozložitelný odpad.
- Vzdám se 14denní dovolené u moře v hotelu a nahradím ji pobytem v penzionu v ČR či SR.
Základní pravidlo, jak zaručeně snížit stopu
Životní styl neznamená jen jídlo, pití a nakupování. Existuje řada maličkostí (a tedy možností změn chování), které mohou pomoci snižovat osobní stopu. Proto zde nabízíme jednoduché pravidlo, které vlastně není nic jiného než známé „méně někdy znamená více“.
Čím méně věcí (a jejich obalů) k životu potřebujeme, a čím lépe o ně pečujeme, čím méně jíme masa (zejména hovězího), ale i např. čím méně cestujeme za exotikou (letadlem), tím je osobní stopa a vliv na změnu klimatu menší.