Nejen Českou republiku již několik let trápí sucho. Objevují se různé návrhy řešení, například stavby nových vodních nádrží nebo zákazy zalévání zahrad během letních měsíců či napouštění bazénů. Jednoduchým a levným řešením, které podporuje udržení vody v půdě je omezení sečení trávy na zahradách a veřejných plochách.

V době klimatických změn a narušené přírody je potřeba změnit i přístup k údržbě pozemků. Otázka sečení a údržby pozemků je závislá především na tom, k jakému účelu pozemek využíváme. Jiným způsobem se seče louka, jinak se udržuje zahrada a jinak veřejné prostranství. Nejde jen o to, aby byl trávník pěkný, na to může mít každý jiný názor, ale také aby plnil i další funkce a nestálo to zbytečné prostředky.

Je to jako začarovaný kruh. Často sečeme trávu, aby byla nízká a spotřebováváme energii. K tomu ještě vynakládáme vlastní čas, a ještě k tomu děláme sekačkami hluk, kterým obtěžujeme okolí. Protože nízko střižený trávník rychle vysychá, musí se často zalévat, často se k tomu využívá i voda z veřejného vodovodu, kterou se tak nesmyslně plýtvá, přitom se stále více zhoršuje situace se suchem. Protože zalévaný trávník rychleji roste, musí se zase sekat. Udržovat celou zahradu střiženou na pár centimetrů, když z ní pravidelně využíváme jen část, je tak neekonomické i neekologické.

Krátce sečený trávník může být pro někoho symbolem bezpečí a čistoty. Ale časté sekání trávníky poškozuje a tím napomáhá k vysychání půdy, které je v posledních letech kritické. Pokud chceme vodu v půdě uchovat, je vyšší vegetace na travnatých plochách nezbytná. Vědci a odborníci proto doporučují omezit počet sečí trávníků. Rostliny kromě toho, že zachytávají vodu, tak ji také odpařují. Čím větší je plocha listů, tím více vody odpaří. V prostoru trávníku pak vzniká vlhké mikroklima, které snižuje další výpar z půdy.

Vyšší trávník lépe vyrovnává teplotní rozdíly v obcích a městech. Přímo v půdě je pak chladněji, zemina není tolik udusaná a mohou zde žít živočichové, kteří ji dále kypří. Když zaprší, lépe udrží vodu přímo na místě a pomalý odpar ochlazuje nejbližší okolí. Je tak větší šance, že trávník zůstane zelený i během letních měsíců. A v jeho okolí se i v letních měsících bude žít lépe. Na výpar jednoho litru vody odpařeného trávníkem se spotřebuje 0,7 kWh sluneční energie, a to vede k ochlazení okolí. Oceníme to hlavně za letních veder. Zatímco vyšší travní porost zachytává prach z ovzduší, který je hlavní příčinou alergií, nízko střižený trávník má takovou schopnost značně omezenou.

Trávník, který se seče na krátko a často, sucho zhoršuje

Krátce sečený trávník ztrácí schopnost zadržovat vodu z mnoha důvodů. Řídký porost nezadrží sluneční paprsky. Ty tak dopadají přímo na půdu, kterou vysušují. Voda po holé zemi snadno steče pryč, místo aby se vsakovala. Poraněné rostliny přitom potřebují pro zacelení ran více vody. Pokud ji nemají, jsou náchylnější k uschnutí. Trávník důsledkem zbytečného sečení pomalu usychá, až může zmizet úplně.

Nakonec situace vyústí do stavu, kdy je místo trávníku jen holá zem, která ještě více odvádí vodu, udusává se, vysušuje se a eroduje. Místo trávníků, které pomáhají s regulací teploty a vlhkosti a dělají tak své okolí i ve velkých vedrech snesitelnější (čím vyšší tráva, tím lépe), tak vytváříme plochy, kde je horko, teplo se zde akumuluje a teplotní situaci ve svém okolí zhoršují.

Tomuto stavu můžeme předejít například vydatnou zálivkou nebo snížením počtu sečí. V době, kdy je voda nedostatkovým zbožím, se jako ideální nabízí druhá varianta. Pokud budeme trávu sekat třeba s poloviční frekvencí, vznikne vyšší trávník, který je bohatší na druhovou skladbu rostlin. Je tím stabilnější a lépe odolává výkyvům počasí. Hustý porost zadrží sluneční paprsky a poskytuje životní prostor i potravu mnohým živočichům, hlavně bezobratlým. Navíc s pravidelným odklízením posečené hmoty dochází ke ztrátám živin i schopnosti půdy zadržovat vodu.

Časté sečení trávy brání tvorbě humusu

Humus vzniklý rozkladem těl rostlin i živočichů a vlivem činnosti půdních živočichů váže velké množství vody. Jeden kilogram kvalitního humusu dokáže vázat až 3 litry vody. Když trávu neustále odstraňujeme, znemožňujeme tvorbu humusu a návrat živin do půdy. Vyšší trávník lépe zachytává rosu, a pokud neprší, tak je ranní rosa sice malým, ale dobrým a pravidelným zdrojem vláhy. Část vody steče po listech a lodyhách k půdě a kořenům. Čím je tráva kratší, tím méně rosy se na ní zachytí a tím rychleji vysychá.

Všudypřítomný hluk hlavně z dopravy, který škodí našemu zdraví, ještě zvětšujeme častým hukotem ze sekaček. Místo toho, abychom unikli z rušného města na klidný venkov, posloucháme hlavně o víkendech hučící sekačky.

Zamysleme se tedy nad tím, jestli opravdu musíme každou chvíli zahradu sekat na pár centimetrů, protože to tak má soused nebo jestli bude lepší intenzivně udržovat jen tu část, kterou často využíváme a část bude jen obyčejný trávník, kterému dovolíme, aby na něm vykvetla pampeliška, zvonek, sedmikráska nebo i ta kopřiva s léčivými vlastnostmi.

Pokud to shrneme, tak na místech, kde je sekání nutné, je dobré sekat v rozumných intervalech. A tam, kde nutné není, je možné alespoň malé kousky zahrady ponechat přírodě. Ideálně na těchto místech nesekat vůbec nebo jen jednou ročně.

Čím víc takových ploch na zahradě bude, tím bude živější a lépe odolá suchu. V obcích a městech je pak třeba upravit počet sečí podle aktuálního stavu porostu, a ne podle předem naplánovaného harmonogramu; na to je třeba myslet již při uzavírání smluv na péči o veřejnou zeleň. Nechtějme, aby veřejná prostranství byla jen zelený beton. Určitě se nám to vyplatí.

Zdroj foto: http://stop-sekani-travy.wz.cz/