KLIMA SE MĚNÍ.
OD INFORMACÍ K AKCI.

k ochraně klimatu může přispět každý z nás

Mýty a polopravdy o fotovoltaických elektrárnách

Kolem fotovoltaických elektráren se ve světě a zejména i v Česku objevila řada mýtů a polopravd. Tento článek uvádí základní mýty a odůvodnění, které byly čerpány z různých dostupných zdrojů.

Mýtus: Solární panely vyžadují neustálou péči a jsou poruchové

Fotovoltaická elektrárna kromě zajištění pravidelných servisních prohlídek zahrnujících důkladnou očistu nevyžaduje žádné výrazné zásahy majitele. Kvalitní panely bývají na povrchu opatřeny samočisticí vrstvou, a proto je v případě běžného znečištění (usazování prachových a pylových částeček, sazí a dalších nečistot), které může zapříčinit pokles jejich účinnosti, v období mezi servisními zásahy jednoduše omyje déšť.

Panely fotovoltaické elektrárny jsou statické, nijak se nepohybují, a proto nejsou náchylné k poškození. I když zcela bezporuchové zařízení neexistuje, při správné a odborné instalaci je poruchovost solárních panelů velice nízká a pohybuje se v jednotkách procent.

Na místě nejsou ani obavy z poničení působením povětrnostních vlivů. Že panelům neublíží prudké slunce, asi není z logiky věci třeba zmiňovat, jejich povrch však odolá i prudkému dešti, který je navíc vyčistí, ale také vrstvě sněhu či krupobití. Solární panely podléhají přísným mezinárodním testům, při nichž podstupují extrémní zátěž simulující nejrůznější rozmary počasí.

Mýtus: Před instalací elektrárny se nevyhnete hromadě papírování

Pokud si člověk při realizaci fotovoltaické elektrárny vybere spolehlivou společnost, tak mu pro sehnání potřebných povolení, čerpání dotace a veškerou další administrativu vyřeší stačí jen několik podpisů (plná moc pro jednání s distributorem elektřiny a plná moc pro jednání se státním fondem). Nemusí se tak obávat, že by potřebná dokumentace obsahovala nějaké nedostatky, které by celý proces zbytečně komplikovaly. Budoucí majitel díky tomuto rozhodnutí získá solární elektrárnu prakticky na klíč, aniž by se musel stresovat obíháním úřadů.

Mýtus: Solární panely jsou toxické a jejich recyklace složitá

Některé typy tenkovrstevných solárních panelů skutečně obsahují například sloučeniny kadmia, těžkého toxického kovu, který může mít negativní dopady na lidské zdraví. Výskyt takovýchto panelů je ale v současnosti velice ojedinělý, osvědčení výrobci se snaží výskyt toxických prvků v panelech zcela eliminovat. A proto drtivá většina solárních elektráren pro své majitele z hlediska toxicity nepředstavuje významné riziko.

Rozšířeným mýtem je také tvrzení, že likvidace solárních panelů bude nákladná. Co se stane s těmi, které doslouží? Z čeho se skládají? A bude možné je recyklovat? Budoucí čas je v tomto případě na místě – životnost panelů je standardně několik desítek let, a proto masivní vlny dosluhujících fotovoltaických článků teprve nastanou v následujících dekádách.

A co se týká likvidace? U většiny solárních panelů máte jejich likvidaci již předplacenou samotnou koupí, tedy předplacenou v mezinárodním recyklačním systému PV Cycle. V České republice byla navíc legislativně nařízena povinnost přispívat do českých recyklačních fondů, čili recyklace některých solárních panelů již byla s předstihem uhrazena (dokonce i několikrát).

Solární panely z více než 90 % tvoří sklo a hliníkový rám. Oba tyto materiály jsou běžně recyklovatelné, stejně jako další kovové prvky, proto bude pro vás likvidace většiny solárních panelů ziskovou záležitostí. Další komponenty se na celkovém složení panelu podílejí v jednotkách procent. Už nyní navíc existují technologie, které si poradí s recyklací fotovoltaických článků. Můžeme navíc očekávat, že tyto postupy budou v průběhu let stále sofistikovanější.

Mýtus: Solární panely zatěžují síť, a tak zdražují elektřinu pro ostatní

Fotovoltaická elektrárna představuje decentralizovaný zdroj energie, neboť elektřina, kterou produkují, je primárně spotřebována v dané lokalitě. Domácnosti s vlastním solárním zdrojem elektrické energie proto, navzdory výše uvedenému mýtu, naopak napomáhají tomu, aby rozvodná soustava, která přepravuje proud od centralizovaných zdrojů  k odběratelům, nebyla přetěžována.

V případě solární elektrárny s akumulací do baterií pak vyrobený proud nezatěžuje distribuční soustavu vůbec. Výhodou tohoto typu elektrárny navíc je, že majitelé mohou energii nashromážděnou v bateriích využívat kdykoliv, tedy bez ohledu na počasí či denní dobu, a jsou tak zcela energeticky soběstační.

Mýtus: Návratnost investice do fotovoltaiky je nejistá

Pravdou je, že fotovoltaická elektrárna skutečně nestojí pár korun, ovšem její cena není tak vysoká, jak si mnozí představují. Celková investice do pořízení vlastní fotovoltaické elektrárny se pohybuje v rozmezí 30 000 až 45 000 korun bez DPH na 1 kWp instalovaného výkonu (kilowatt peak = kilowatt špičkového výkonu). To znamená, že za elektrárnu o výkonu 2,5 kWp, jejíž plocha se pohybuje okolo 25 m2, majitel zaplatí okolo 150 000 korun. Každý instalovaný kWp je schopen ročně vyrobit až 1 000 kWh, přičemž roční spotřeba elektřiny průměrné domácnosti se pohybuje okolo 2 500 kWh. Do budoucna pak platí, že solární panely budou buďto účinnější a nebo levnější, možné je však obojí zároveň.

Pokud jde o návratnost investice, odborníci i stávající majitelé solárních elektráren potvrzují, že vynaložená částka se díky sníženým výdajům na čerpání elektřiny ze sítě vrátí zpravidla během 10 až 15 let. Po uplynutí této doby pak solární panely, jejichž životnost přesahuje i 30 let, přinášejí už jen úsporu. Vstupní investici navíc může snížit státní dotace z programu Nová zelená úsporám. Státní příspěvek je určen pro fyzické osoby, tedy majitele rodinných domů, a jeho maximální výše činí 100 000 korun.

Mýtus: Dodávky energie ze solárních elektráren jsou nestabilní, instalovaný výkon nemůže krýt naše energetické požadavky

Solární elektrárny nikdy nemohou pokrýt 100 procent spotřeby elektřiny bez dalších zdrojů. To ale není důvod vzdávat se jejich výhod a nevyužít jejich potenciál v rámci energetického mixu. S technologickým pokrokem se také zlepšují možnosti akumulace vyrobené elektřiny. Podle studie Technické univerzity v Lappeenranta ve Finsku může Česká republika pokrýt svou spotřebu na 100 procent ze solární a větrné energie.

Mýtus: Energii lze vyrábět pouze během letních slunečných dnů. Pokud je pod mrakem nebo je zima, nelze energii vyrábět.

Panely vyrábějí stále, bez ohledu na teplotu, naopak vysoké teploty mírně snižují jejich účinnost. Při zatažené obloze je výroba samozřejmě nižší, ale nezastavuje se.

Mýtus: Fotovoltaické panely mají nízkou účinnost a nejsou schopny vyrobit tolik energie, kolik bylo spotřebováno při jejich výrobě.

Dnes se spotřeba energie nutná k výrobě panelu vrátí přibližně během jednoho a půl roku. Pokud by tvrzení bylo správné, projevila by se cena spotřebované energie při výrobě samozřejmě i ve finální ceně panelu, která by v takovém případě musela být nesmírně vyšší.

Mýtus: Hasiči domy s fotovoltaikou nehasí

Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky vydalo v prosinci 2012 dva metodické listy s taktickými postupy zásahu při požáru fotovoltaických elektráren. Základním pravidlem je, že se hasební zásah vede, jako by se jednalo o zařízení pod napětím, protože ani při odpojení fotovoltaické elektrárny od sítě, nebo panelů od střídače, nelze vyloučit, že vodiče vedoucí od fotovoltaických panelů budou pod napětím.

V zásadě se fotovoltaické elektrárny hasí vodou obdobnými postupy, jaké jsou předepsány pro jiná elektrická zařízení a vedení pod napětím 400 V. Při požáru budovy, na které je umístěna FV elektrárna, je především nutno zjistit rozsah požáru v budově. Pokud požár zasahuje do hlavních elektrických rozvodů a nelze vyloučit, zda se jedná o rozvody FVE, postupuje se jako při hašení elektrických zařízení pod napětím. Je třeba požadovat a zajistit odpojení FV elektrárny od vnější elektrické sítě a panelů od střídače. Přednostně se zajišťuje, aby se požár nešířil k technologickému objektu FVE nebo do kabelových rozvodů vedoucích k FVE.

V souvislosti s tvrzením, že hasiči budovy s FVE nehasí, je často citován případ požáru budovy s fotovoltaickým systémem v obci Schwerinsdorf z února 2010. V oficiální zprávě velitele zásahu je však uvedeno, že hasiči budovuopustili, protože hrozilo její zřícení (jednalo se o dřevostavbu). Ve zprávě je přímo uvedeno, že fotovoltaický systém nebyl příčinou zničení budovy požárem […], ale bránil hasebnímu zásahu.

Často opakované tvrzení, že fotovoltaické systémy jsou zvlášť nebezpečné, protože je nelze vypnout, je pravdivé pouze ve druhé části, tj. fotovoltaické systémy v současnosti většinou nejsou provedeny tak, aby bylo možno je v případě potřeby uvést do beznapěťového stavu.

Zdroje: