Infiltrační plochy jako jsou např. zasakovací pásy, vsakovací průlehy i dešťové zahrady jsou pokryté vegetací a umožňují v daném místě odvod a zasakování srážkové vody (a tajícího sněhu) z okolních povrchů. U dešťových zahrad, které tvoří terénní prohlubně, je voda také zadržována.

Kořenový systém vegetace slouží jako filtr a napomáhá zadržovat vodu, tím zároveň zabezpečuje její výpar a pomáhá tak regulaci mikroklimatu. Před zasakováním do podzemních vod, případně odtokem do připojené oddělené dešťové či jednotné kanalizace, je voda procházející zasakovacími pásy filtrována prostřednictvím vegetace nebo štěrku. Regulací objemu i rychlosti povrchového odtoku přispívají zasakovací pásy ke snížení rizika lokálních záplav. Dešťové zahrady jsou efektivní při odstraňování některých znečišťujících látek, jako jsou nitráty, fosfáty nebo herbicidy.

Vegetace na infiltračních plochách poskytuje útočiště pro mnohé druhy fauny a flóry – a tím podporuje biodiverzitu daného místa.

Infiltrační plochy poskytují z hlediska ekosystémových služeb celou řadu užitků, které mají vliv na kvalitu života. Hlavní užitky přináší tzv. regulační ekosystémové služby, mezi které patří:

• retence srážkové vody a regulace odtoku (infiltrační plochy mohou v závislosti na okolnostech zachycovat a akumulovat až 98,8 % množství srážek – tím zároveň přispívají k regulaci povrchového odtoku a zmenšení problémů lokálních záplav);
• zvyšování kvality vody (infiltrační plochy filtrují některé polutanty např. suspendované částice, těžké kovy, nitráty, fosfáty, herbicidy);
• regulace teploty a mikroklimatu (snižování teploty prostředí výparem vody vegetací; snižování efektu tepelného ostrova města);
• protierozní funkce
• protihluková funkce (vegetace na infiltračních plochách přispívá ke snižování hlukového znečištění ve městě).
• produkce biomasy, s tím souvisí i ukládání uhlíku

Dále mohou infiltrační plochy přispět ke zmenšení objemů srážkových vod odváděných do čistíren odpadních vod a tím ke snížení spotřeby energie (úspory energie snížením objemu vod v čistírnách odpadních vod). Zároveň tyto plochy mohou přispívat k doplňování a obnově zásob podzemních vod, zásobování vodních toků v období sucha. Infiltrační plochy pokryté vegetací také poskytují stanoviště pro různé druhy živočichů a rostlin a tím podporují městskou biodiverzitu.

Zasakovací pásy a vsakovací průlehy

Zasakovací pás je většinou součástí většího celku – protierozní meze, která je často navrhovaná s průlehy ve spodní nebo horní části či bez průlehů (bezodtoková) a je trvalou překážkou povrchového odtoku. Složena je ze zasakovacího pásu nad mezí, vlastního tělesa meze a odváděcích prvků. Zasakovací pás se buduje ve sklonu 1–3 %.

Vsakovací průleh (svejl z angl. swale) je protierozní opatření zadržující vodu a půdu v krajině. Jedná se o mělké široké, často zatravněné příkopy s mírným sklonem zatravněných svahů, vytvořené s nulovým, nebo malým podélným sklonem. Vytvářejí se na prudších delších svazích s ornou půdou, průlehy vytvoří „schody“, které umožní srážkové vodě vsáknout se do půdy.

Dešťová zahrada je přírodní nebo uměle vytvořená terénní prohlubeň, do které jsou svedeny srážkové vody ze střech, chodníků a zpevněných ploch, které se pak v průběhu několika dní vsakují do okolní půdy a neodtékají pryč z pozemku. Tím pomáhá udržovat stav podzemních vod a snižuje nebezpečí vzniku náhlých povodní. Kořenový systém rostlin rostoucích v této prohlubni funguje jako filtr a zbavuje vodu nečistot. Dešťová zahrada také zvyšuje vlhkost vzduchu v okolí a slouží i jako úkryt různým druhům živočichů.

Tipy k vybudování dešťové zahrady

Pokud nechcete na zahradě budovat zahradní jezírko, ale chcete, aby dešťová voda odtékala na vámi určenou plochu, kde se vsákne do země, je řešením vybudování dešťové zahrady.

Rychle vzniklé jezírko přitom uvolní nadbytečnou vodu do půdy řádově do čtyř dní – samozřejmě za dlouho trvajících dešťů je to déle. K vsakování dešťové vody potřebujete dostatečně velkou jámu. Využít lze přírodní prohlubeň, ale můžete také jámu vykopat. Jámu vyložíte geotextilií, na ni navezete jemnější štěrk, na něj položíte opět geotextilii a nasypete substrát podle typu rostlin, které zde budete pěstovat. Pak je možné na povrch uložit například vrstvu mulčovací kůry. Ta brání rychlému odpařování vody.

Důležité samozřejmě je vybrat takové místo na zahradě, kam bude voda přirozeně stékat, nebo tomuto stékání pomoci. To lze udělat například oblázky vyloženým korytem pro „občasný“ potůček směřující do vsakovací jámy. Nesnažte se vytvářet vsakovací jámu bez znalosti podloží, do každého se voda nevsákne. A určitě se nebojte, že se vsakovací jáma stane líhní komárů. To se spíše stane otevřenému sudu pod okapem. Komáři potřebují k líhnutí 7 až 12 dnů a voda se v jámě vsákne rychleji.

Do dešťové zahrady jsou vhodné rostliny snášející delší zamokření jako například různé druhy sítin a zevarů, dále pak kejklířka, máta vodní, kosatec žlutý a další druhy.

S využitím zdroje: http://www.opatreni-adaptace.cz/