Remízek je část krajiny, která poskytuje přirozený úkryt drobným živočichům i větším zvířatům v otevřeném prostranství. Remízky jsou v podstatě meze u polí (někdejší hranice mezi poli), které jsou porostlé různými malými stromky, keři a jinou vegetací.
Remízky vznikaly a mohou vznikat jako záměrně osázená místa nebo z ponechaných rozsáhlejších mezí u polí. Mohou vznikat i v místech, kde stávala obytná či hospodářská stavení a zbořeniště časem zarostlo vegetací. Rostou zde byliny včetně travin, keře (trnky, šípkové keře, černý bez), stromy, někdy plané ovocné stromy. Po kolektivizaci v 50. letech 20. století byla pole a políčka spojována v rozsáhlé lány. Důsledkem je, že remízků výrazně ubylo, a tedy zmizela i místa výskytu některých živočichů, ubylo míst vhodných k rozmnožování některých živočichů a přirozených úkrytů.
Remízky mají v zemědělské krajině velmi významné místo, jejich charakter, rozmanitost a četnost ovlivňují stabilitu agroekosystému.
Remízky, polní meze i cesty mají zásadní ekologický význam, protože podporují biologickou rozmanitost, chrání půdu před erozivním působením větru a brání jejímu splachování při deštích. Proto dle legislativy mohou být považovány za významný krajinný prvek a jejich opětovné zakládání je podporováno dotační politikou.
Kolektivizace nepřítelem rozptýlené zeleně
K největším ztrátám rozptýlené zeleně došlo za éry hospodaření jednotných zemědělských družstev (JZD). Odhaduje se, že od počátku kolektivizace do konce 80. let bylo rozoráno 240 000 ha mezí, 50 000 ha remízků a zlikvidováno kolem 45 000 km liniové zeleně. Vykáceno při tom bylo několik desítek milionů stromů a stamiliony metrů čtverečních keřových porostů. Tyto jevy bohužel nejsou uzavřenou kapitolou spojenou s průmyslovým hospodařením JZD. K omezování, poškozování nebo likvidaci zeleně dochází ze strany zemědělců nadále. Jednou z příčin současných negativních zásahů zemědělců jsou rovněž zemědělské dotace.
Současná zemědělská krajina s velkým podílem orné půdy ve velkých blocích je nadále velmi chudá na stabilizační krajinné prvky. K novým výsadbám dochází velmi zřídka. Je to s podivem, protože mnohé funkce rozptýlené zeleně jsou pro zemědělce často velmi přínosné – pomáhají snižovat vodní a větrnou erozi, přispívají k regulaci škůdců, když poskytují stanoviště a úkryt predátorům atd. Především intenzivně hospodařící zemědělci závislí na produkci ji stále často považují za nepřítele. Remízkům a porostům na mezích připisují především funkci semeniště plevele, označují je jako „divočinu“, nepořádek a pokládají je za esteticky málo hodnotné. V případě těchto zemědělců se potvrzuje hypotéza, že zemědělci nejčastěji oceňují krajinu upravenou a především obdělanou.
Klimatický a ochranný význam remízků je známý. Zastínění má významný vliv na mikroklima zejména v současné době extrémně teplých jarních měsíců. Výpar vlhkosti listnatými stromy a keři zvyšuje vzdušnou vlhkost o 5–10 % a ve večerních hodinách až o 20 %.
Proč zakládat remízky:
- vrací život do polí zatížených mechanizací a chemií. Napravují škody způsobené kolektivizací;
- nepřístupné porosty chrání zvířata před predátory i deštivým počasím. V širokých lánech díky nim najdou klidný úkryt koroptve, křepelky, zajíci i další zvěř;
- zmírňují silný nárazový vítr, a tím zbraňují erozi;
- vsakuje se do nich dešťová voda, která by jinak putovala dále po svahu a odnášela půdu pryč;
- remízky, polní meze i cesty mají zásadní ekologický význam – podporují biologickou rozmanitost, chrání půdu před erozivním působením větru a brání také jejímu splachování při deštích.